Performance a výstava Jasmin Schaitl z Rakouska a Williama „Bilwa“ Costy ze Spojených států, umělecké dvojice, která společně působí od roku 2013 a až do dneška se zúčastnila rezidenčních pobytů ve Vídni, Berlíně, Helsinkách, Talinu nebo Istanbulu, kde společně vystupovali, vystavovali nebo vedli umělecké dílny, je pokračováním výstavního projektu galerie Cella, zaměřeného v letošním roce na akční a performativní umění.

Schaitl a Costa ve svém díle pro Cellu a Hovorny pracují s pojmem linie. Linie se v jejich tvorbě dají považovat za něco, co specifikuje prostor, čas, ale také ryze abstraktní veličiny. Schaitl s Costou tyto linie zkoumají, narušují a přetvářejí, hledají jejich potenciál a sledují, jak linie ovlivňují jejich spojení, jejich vlastní vztah a prostor, ve kterém se ocitají.
Výstava bude zahájena 16. dubna v 18 hodin performancí připravenou pro prostory Hovoren. Poté se celá akce přesune do galerie, kde umělci připraví site-specific instalaci.

 

 

 

Juho Laitinen

Krraakkk

pátek 25.4., Dům umění v Ostravě

 

Finský cellista a skladatel Juho Laitinen se zajímá především o tradice experimentální hudby. Studoval na konzervatoři v Turku a na Royal College of Music v Londýně a je držitelem doktorátu na Sibeliově akademii, kde také vyučuje. Jeho teoretický výzkum experimentálních přístupů v kompozicích 20. století byl nazván Manifestem znění.

Na připravovaném koncertě v ostravském Domě umění, pro něhož bude charakterická hraniční poloha mezi zvukovou instalací a sound artem, představí Juho skladby „I am sitting in a room“ (1969) Alvina Luciera, „Ham“ (2003) Phill Niblocka a také své vlastní kompozice „More or less predictable waveforms“ (2009) and“ Song for G“ (2012).

Lucierova kompozice převrací prostor ve svérazný zvukový nástroj skrze sérii opakovaných záznamů mluveného textu. Artikulovaná řeč postupně ustupuje pomalé zjevující se pulzaci rezonančních frekvencí daného prostoru. Dílo poskytuje krásnou metaforu jednotící se úlohy zvukového performera a posluchače prostřednictvím reality zvukového prostředí. Niblockova skladba sestává z přednahraného mikrotonálního klastru o 24 partech, jež v doprovodu živě hraného cellového partu vytvářejí masivní dýchající organismus, jehož zvuk se díky fyzickým a psychoakustickým vlastnostem neustále pohybuje ve třech dimenzích prostoru.Laitinenova vlastní práce zkoumá poetiku napředvídatelnosti: v prvním kusu cestou propracovaného počítačového programu, ve druhém prostřednictvím nežádoucích fenoménů, tzv. vlčích tónů vznikajících nechtěným překrýváním dílčích rezonancí akustického systému nástroje, které zapříčiňují, že konkrétní tón má deformovaný zvuk ve srovnání s ostatními.

 

KRRAAKKK
Jennifer de Felice - kontrabas, computer, hlas
Pavel Johančík - el. kytara, zvuky
Jiří Macháček - housle, zvuky

Beáta Spáčilová - vizualizace
Brněnsko-ostravské uskupení, pro jehož tvorbu je důležitý vizuální aspekt hudby (např. grafická podoba díla), se ostravskému publiku nepředstaví poprvé. Ke svým zvukovým instalacím přistupují jednak racionálně, s předem rozvrženou strukturou vznikajícího díla, jednak intuitivně, a to hlavně improvizací na zvukové a hudební podněty ostatních členů souboru. Instrumentální a zvukovou složku doplňuje hlas, postavený na melodii i mluveném projevu. KRRAAKKK hrál v minulosti několikrát v Domě umění v Opavě, v Dome umění v Ostravě, byl například pozván Janem Steklíkem, nestorem českého konceptuálního umění, aby zahrál na zahájení na jeho retrospektivní výstavě v Opavě, hrál na festivalech Pohyb-Zvuk-Prostor, Play atd.

Program:

Phill Niblock: Harm

Juho Laitinen: More or less predictable waveforms

Juho Laitinen: Song for G

Alvin Lucier: I am sitting in a room

Přestávka

Společná improvizace Juho Laitinen a Krraakkk

 

 

 

korbicka_vitkova